Novinky ze světa ALAGAESIA - Profily postav

Tyeuthe

Správce říše — Mon, 14 May 2012 20:58:17 GMT+2

Tyeuthe Arinu Isty

Jméno: Tyeuthe Arinu Isty - Zkráceně Tye, Rinu
Druh: Půlelf
Datum narození: Pro něj neznámé
Věk: Něco o kolo dvaceti let, ale on to nikdy nepočítal

Podoba: Tye je štíhlé, lehce svalnaté postavy, vysoký přibližně 170cm, vzhledem velice podobný svému otci. Plné tváře a nevýrazné lícní kosti. Jeho jinak časem nepoznamenaná tvář nese šrám v oblasti levého oka jako důsledek jeho neopatrnosti. Barvu vlasů, obočí i očí zdědil po svém otci, tedy bílé, světlo odrážející vlasy, štíhlé obočí, užší oči s azurovými duhovkami s neobvyklými vzory, připomínající divokou řeku. Pod bílými vlasy schovává Rinu své mírně zašpičatělé uši, zdroj jeho strastí a výjimečnosti mezi vrstevníky. Okolo krku nosí poslední vzpomínku na jeho matku Sie, přívěšek znázorňující draka, který drží v tlamě jakýsi barevný sklo, možná i drahý kámen. Tyeuthe, pocházejíc ze skromných, ale né tak docela chudobných podmínek, je zvyklí na spíše jednoduché a nenáročné oděvy ze standardní látky.
Na cestách nosí rukavice z hnědé, sametové kůže, jejich konce přikryty rukávy bílé košile. Kabát, obdařený čtyřmi náprsními a dvěma hlubokými postranními kapsami, s nevýraznými ornamenty okolo zakončení střihu a límce, mu sahá do půli stehen. Kalhoty vybledlé modré barvy s koženým opaskem a s kapsičkami. Posledním doplňkem jsou kožené, středně vysoké boty, které sahají přibližně 15cm nad jeho kotníky. Po otci zdědil chladný a pronikavý pohled.

Povaha: Mal je věčný optimista. Miluje život a umí si ho užívat plnými doušky. Není nejvýřečnější, ale když u jednou začne, tak to stojí za to. I když je stále dobře naladěný, jeho chování se spíš dá označit za pragmatické. Problémy řeší racionálně, ale ne bez selského rozumu. Snaží se jednat tak aby se za sebe nemusel stydět. Působí klidě a vyrovnaně, ale pod povrchem se skrývá nadšená bohémská duše a nespoutaný živel. Občas má tendence slovíčkařit a hledat kličky. Díky tomu si mnoho věcí vykládá velmi volně. Má prostě svou vlastní hlavu.
Ač působí trochu jako člověk, na kterém se dá dříví štípat, zná svou cenu a nenechá se jen tak využívat. Je přátelský, zodpovědný, ale hlavně, než cokoli řekne, dobře si rozmyslí, co to může způsobit. Nerad se váže. Je prostě svobodomyslný a trochu zlomyslný. Důvěřuje, ale prověřuje, a zradu neodpouští. Málokdy se omlouvá anebo vyjadřuje city, když z něho však něco takového jednou vypadne, myslí to velmi vážně.
Pozn: Byl vychován jako člověk a člověkem se také být cítí. Jestli se mu někdo bude snažit vysvětlit, že žil celý život ve lži, nebude to mít lehké. Tyeuthe to bude dlouho odmítat.
Nemá rád koně, pózery, nafoukance a povyšování se. Je to aktivní osoba, která získávání nových vědomostí a zkušeností zbožňuje stejně, jako pohyb.

Historie: Jak už to na světě bívá, dva lidé se do sebe zamilují. Tady to ovšem bylo zcela jiné.
Mladá, nádherná elfka, která se jako další elfové zůčastnila války. Sice to pro ní dopadlo dobře, protože přežila, ale nějaký zloděj, který si chtěl zrovna "užít" jí znásilnil když se na malou chvíli odpojila od skupinky elfů, protože chtěla prohlédnout jedno město.
Po oné události se urychleně vrátila do svých rodných městů. Nemohla se z toho co zažila vzpamatovat, proto když zjistila, že je těhotná, rozhodla se, že si dítě nenechá. Nejen kvůli tomu, že nebylo počato z lásky, a proto by k němu chovala jaký si odpor, ale také protože by se nevydržela dívat na to jak její dítě zemře dříve než ona.
Hned jak dítě porodila odešla i s ním potají z lesů. I když se s ním docela nerada loučila, dala ho jedné ženě a muži z města Orthíad s prozbou, aby ho pojmenovali Tyeuthe. Ti souhlasili, byli rádi za dítě, protože sami žádné děti neměli. Pojmenovali miminko Tyeuthe a dodali k němu Arinu a jejich přímení Iste.
Tye byl už odmala roztomilí klučina. I když byl rozdílný od ostatních měli ho všichni rádi, protože zatím moc nebylo poznat, že je půlelf. Ani když byl větší nebral ohledy na děti ani lidi, kteří mu říkali, že je jiný než ostatní. Připadal si vyjímečný. Kdo jiný měl špičaté uši jako on?
S tím, že je vyjímečný žil celí život a nikdy ho nepřekvapili nové narážky na jeho uši nebo na to, že není podobný svým rodičům. I tak je má všechny rád a nikdy by jim nenechal ublížit.

Kontakt: (Nezobrazen)
Rodina: Pravími rodiči jsou Sie(matka) a Rosal(otec), ovšem ani o jednom z nich neví. Matka odešla hned po porodu zpět do lesů a jeho otec kdesi zmizel. On byl vychován dvěma úplně cizími lidmi a to Astenem(nepraví otec) a Ruminií(nevlastní matka)
Majetek: Řetízek s přívěskem draka, nějaké oblečení, měšec s penězi

Auro Aiedail

Správce říše — Fri, 11 May 2012 20:32:37 GMT+2

Auro Aiedail

Jméno: Auro Aiedail

Druh: Člověk

Datum narození: 3605

Věk: 19 let

Podoba: Jeho vlasy jsou dlouhé a tmavě hnědé, sahají mu až na ramena. Oči jsou Pronikavě hnědé a naplněny vzpomínkami. Je vysoký a štíhlí, jeho pleť je švětlá. Rád nosí zelené oblečení, protože si ho ve tmě nikdo nevšimne a to je pro něj výhodou. Je milý, přátelský, ostražitý a silný. Moc rád se prochází ve měsíčním svitu.

Historie: Auro se narodil v Elesméře a tam také vyrostl. Když mu bylo patnáct let tak odjel do Beorských hor tam ho však zajali Urgalové, ale on jim krátce potom uteklna svém bílém koni jménem Safír. Po útěku se vrátil do Elesméry. V Elesméře zůstal a tam si taky postavyl malý domek, Který stál na konci Elesméry, domek mu, ale zničili ve válce, ale on ve vnitř nebyl byl na lovu to mu právě zachránilo život. Když zjistil že mu dům zničili tak šel do lesa atam taky zůstal. V devatenácti letech se rozhodl procestovat celou Alagaesii a to také udělal, ale do Beorských hor se docela bojí aby ho nezajali Urgalové znovu.

Kontakt: (nezobrazen)

Rodina: Nikdo

Majetek: černý plášť, prsten od rodičů

Körnikörn Eräfles

Správce říše — Tue, 08 May 2012 17:31:02 GMT+2

Körnikörn Eräfles

Jméno: Körnikörn Eräfles,ale také Körnik

Druh: Elf

Datum narození: Nikdo přesně ani neví - kolem roku 3368

Věk: přibližně 256 let

Podoba: Körnik má světle, blonďaté vlasy. Jak je u elfů běžné má špičatější uši než lidé. Je zručný, svalnatější i chytrý. Na jeho tváři se vytyčují černohnědé oči. Měří skoro osm stop. Působí zlým dojmem, ale uvnitř je něžný jako beránek. O svůj vzlehd hodně pečuje a tak na něm nenajdete žádné špinavé fleky. Často se nehádá, ale když se naštve je nebezpečné u něj pobít. Někdy je velmi výbušný a skoro nezvladatelný, ale i jeho výbušnost a nezvladatelnost má své meze.

Historie: Körnik má velice bohatou historii. Od svých 20 let se učil používat zbraně i magii. Körnik je jedináček. Se svým otcem Taldörfem cestoval i cvičil boje a strategie a poznával bohatou kulturu elfů po celém lese Du Weldenvarden a při tom si s jeho matkou Miou procvičoval magii. Neuběhly ani 2 roky a už se vyrovnal oboum rodičům a tak se dál učil u různých učitelů v Ellesméře. Od svých 136 let odešel z Ellesméry do jejího okolí a hledat nová tajemství. Skrytě se plížil po celé Alagaësii a při této výpravě narazil na Dräninu. Dräna (jak jí Körnik říkal) byla překrásná elfka, do niž se ihned zamiloval. Avšak všechno jednou skončí. Po své věrné lásce Dränu zabili královi vojáci a tak se Körnik vydal zpátky do Ellesméry. Sklíčený a plný bolesti vysvětlil svým rodičům svůj příběh a ti mu poradili, ať netruchlí a zlepší své do vednosti v boji. Od svých 196 let se vydal do Dračích hor, kde objevil sílu magie a boje při střetnutí s královími vojáky, které zabil kvůli Dränině pomstě. Dnes bydlí se svými rodiči v malém domku v Ellesméře.

Kontakt: E-mail - david.korytak@seznam.cz

Rodina: Rodiče - Taldörf a Mia

Majetek: Prozatím nic.

Anastázia Manë

Správce říše — Sun, 06 May 2012 15:34:59 GMT+2

Anastázia Manë

Jméno: Anastázia Manë
Druh: Elfka
Datum narození: 24.6.3542
Věk: 82

Popis: Anastázia je velmi vysoká po svém otci, a krásu má po své matce. Dlouhé vlasy si nechává růst, protože je na ně zvyklá, a ostatní jí je velmi pochvalují.Většinou je má rozpuštěné po zádech, ale když je nějaká slavnost,má je pěkně sčesané do drdolu. Jako každý elf má špičaté uši, i někdy je zakrývá svými vlasy.Postavu má štíhlou. Její oči jsou krásně zelené, jako jarní tráva na louce.Většinou nosí nějakou halenu, kterou si sama ušije z jemné látky, a šortky, které jí odhalují nohy.A nebo nosí kalhoty. Na krku nosí zvláštní amulet, který jí chrání, a dopřává štěstí. Na levé ruce má jemné tetování, které vypadá jako lístky květiny. Její pleť je mírně tmavější, ale moc se od ostatních neliší. Její hlas je jemný a milý, láskyplný. Miluje velmi přírodu, a zvířátka v ní. Kolem pasu mívá vždy sebou pásek s velmi ostrou dýkou. Pro všechny případy má i u kotníku většinou dýku,ale to jen tehdy, kdy má kalhoty. Je milá, hodná, někdy i děsivá, zábavná, přátelská, hrdá, drzá. Svými přednostmi se vůbec nestydí. Má také malé zvířátko. Sice neví co je zač, ale zjistila, že je to moc milý tvoreček, a v nebezpečí, zachrání i svoji paničku.

Historie: Narodila se v rodném rodišti a domovu elfů. Anastázia to neměla od malička moc lehké. Otce neměla, a matka Erine byla sama na ní, a na její sestru Këlle. Musela se o ní starat, a pomáhat jí v domácnosti. Většinou musela dělat vše. Protože její matka najednou onemocněla vážnou nemocí, a tak vše připadlo jí. Až Këlle vyrostla, a Erine smutnou náhodou zemřela, Anastázia se začala učit bojovému umění s mečem,dýkou a s lukem. Dokonce se naučila i taktiku a zručnost boje. Po dlouholetém výcviku, a drsné dřiny, nakonec dopracovala ke konci umění. Její trenér Dëlar jí v tom podporoval a dělal jí náhradního otce. Byla mu velmi věrná, a věřila v něm. Nakonec Dëlar zemřel na starobu, a Anastázia byla znova sama. Bloudila světem Alagasie, párkrát musela čelit nebezpečím, počasí a dalším nástrahám přírody. Většinou chránila stromy, a přírodu, kterou velmi miluje a je jí oddaná víc, než nikomu jinému. Po 20 letech bloudění, se znovu vrátila do svého rodiště, kde se nakonec zabydlela, a skamarádila se s pár elfi, a žije si poklidný život. Jak šel čas, přišel jí dopis od Këlle, že se chystá za ní. Když si to přečetla vzdychla si, ale nakonec se začala radovat. Jak uviděla svoji sestru, už se od ní nikdy neodtrhla. Këlle žije v lese, a Anastázia žije sama, také v lese. Jednou, když se procházela, tak našla malé zvířátko. Bylo neznámé, nikdo nevěděl co to je. Ale, když procházela, něco jí napadlo.Anastázia se nedokázala ubránit, protože sebou zrovna neměla svoje obrané zbraně. Ale malé zvíře jí zachránilo, a ukouslo tomu tvorovy prst. Od té doby se stará o něj, a chová ho v bezpečí, s láskou k němu.

Kontakt: skype: asteriksx1 email: sonriente.ines.slytheren@seznam.cz nebo asteriksx@seznam.cz FB: Kathrin Car Thomson

Rodina: Otec-nezvěstný, Matka: Erine-mrtvá, Sestra: Këlli-živá a šťastná, Náhradní otec: Dëlar-mrtvý

Majetek: zvířátko neznámé,domek v lese, ochraný amulet

Jax Redan

Správce říše — Sun, 06 May 2012 12:07:50 GMT+2

Jax Redan

Jméno: Jax Redan
Druh: Člověk
Datum narození: prvního května
Věk: 25

Podoba: Má kratší hnědé vlasy a hnědé oči. Měří 170cm a je sportovní postavy. Snaží se být nenápadný a preferuje neutralní barvy. Není moc silný, ale to vynahradí obratností. Není moc vzdělaný, ale život ho naučil používat svůj vlastní rozum.

Historie: Jeho matka zemřela už při porodu. Jeho otec lovec se o něj staral jak nejlépe mohl, ale nemohl to zvádat sám. Jeho nová matka, ale nebyla moc spokojena s tím, že má nevlastního syna. To ho ale nezajímalo. Otec ho učil střílet z luku a snažil se ho naučit svému řemeslu. Bohužel Jaxovo otec zemřel a Jax nehodlal zůstat s jeho nevlastní matkou. Proto v 16 letech utekl. Vše co ho otec naučil mu pomohlo přežívat v divočině.

Kontakt: Skype: Petr Pistulka
Rodina: Nikdo
Majetek: Šedý plášť

Dracus Ílian

Islanzadí de Eamë — Sat, 05 May 2012 20:59:06 GMT+2

Dracus Ílian

Jméno: Dracus Ílian
Rasa: Elf
Datum narození: 9.září roku 3599
Věk: 24 let

Vzhled: Dracus má klasické rysy ušlechtilého elfa. Tmavě zelené oči s uličnickým výrazem ladí ke hnědím vlasům lemujícím obličej , které se na konečkách vlní jako vlny rozbouřeného moře a vystupují z nich zašpičatělé uši tipické pro jeho rasu. Elegantně tvarovaný nos jen zkrášluje podlouhlou tvář

jejíž vyvrcholením jsou karmíkově rudé rty a zaoblená brada.

Je vysoký skoro dva metry, jak se na elfa sluší a patří. Hubené tělo klame, protože je silný jako lev a hbytý jako lasička.

Povaha: Miluje vodu a stromy! Není tedy divu že za svůj domov považuje lesy Du Weldenvarden. Přesto rád cestuje a většinu života strávil v sedle koně. Projel skoro celou Alagaesii. Rád komunikuje a vyhledává společnost kde by se pobavil. Díky tomu poznal dva Dračí Jezdce. A přitom je tu ten paradox, že po zradě jednoho z přátel málo dúvěřuje cizincům.

Má velké city a ze začátku měl problémi se zabitím i takové zrůdy jako je urgal. To se ale změnilo po smrti jeho rodičů. Nikdy nelže, leda že by lží mohl zachránit něčí život. Je silně spojen s přírodou-více než většina elfů. Na povrchu působí jako vtipálek, ale uvnitř je vážný a inteligentní. Lidé , kteří jej neznají moc dobře si myslí, že není moc bystrý a toho dokáže využít. Je to jeho velká výhoda, neb je bystrý až až.

Vzhledem k jeho půvabu a povaze mu málo která dívka (ať už elfka nebo vardenka) dokáže odolat. Přesto ještě není ženatý.

Má rád acháty, safír a mrmor. Jeho nejoblíbenějším číslem je 99 a šttěstným čislem 2.

Po ukončení výcviku se zněj stal ostřílený lukostřelec, válečník a dobrý kouzelník. Navzdory jeho bystrosti chytrosti a síle občas zapomíná co chtěl udělat. Celkem ale působí dobrým dojmem.

Historie: Prožil pěkné dětství, ale skončilo nejhůř jak mohlo. Když mu bylo 15 vtrhli do jejich domova urgalové a oba jeho rodiče přišli o život s nimi i děda a babička taky. Zdrcen a vyčerpán strátami uprchl k proslulému šermíři Barkhenovi který ho šest let učil. Poté se přidal k elfské armádě a táhl jako lučištník proti Kullům (elita Urgalů). Kde byl jmenován jako hrdina, který pozabíjel stovky urgalů na místo velitele lučištníků. Spolu s amádou dojel až k Beorským horám kde bojoval bok po boku s Vardeny proti království. Pak zavítal do Surdy a osobně se potkal s jejím králem Orrinem.

Je trochu smutný že nemá draka nicméně má ještě celý dlouhý elfský život před sebou.

Rodina: Bohužel již žádná.

Kontakt: email: pepape123@seznam.cz nebo radši pepa.horakov@seznam.cz

Majetek: kožená vesta a prsten po matce, 10 AZ

Nessa

Správce říše — Fri, 04 May 2012 21:20:19 GMT+2

Nessa Goldworthy

Jméno: Nessa Goldworthy

Datum narození: Den kdy padaly opilené kvítky

Druh: Elf(ka)
Věk: 170 (vypadá na 17)

Popis: Má dlouhé hnědé vlasy, které jsou vlnité, uši má špičaté na konci zatočené, nosí zlatou čelenku. Pod obočím má hnědé oči lemované hustými řasami, ty má světlé. Pleť má bledou, ruce má hubená a nehty dlouhé. Často nosí světlé šaty, kraje šatů, nebo rukávů jsou zdobené různými ornamenty.
Vypadá že není moc ohleduplná, ale opak je pravdou, sice své emoce skrývá pod kamenou maskou, ale ve skutečnosti je citlivá.

Historie: Narodila se v Ellesméře jako většina elfů, rodiče ji měli hrozně rádi a často spolu chodili ven. U domku který byl kousek od hlavního města (Elleméry), měli tam měnší mýtinku. Když byla malá, matka vyprávěla o drasčích jezdcích. Ty historky si oblíbila a chtěla je slyšet čím dál častěji. Když Nessa vyrostla chodila tam sama , pozorovala zvířata a život rostlin. Rodiče ji také učili boji s mečem, střelbu z luku a kouzlit, ale kouzla v oblibě neměla. Více se zajímala o střelbu z luku, i když jí rodiče učili střílet nebyli z toho moc nadšeni. Výkony měla skvělé, ale otec pořád nebyl nejšťastnější a matka by byla radši kdyby ji trochu pomáhala, ale stále byli jako rodina a něli se rádi.

Střelbu si oblíbila, protože se jí líbilo jak šíp vždy sviští vzduchem a že nemusí někde máchat rukou s těžkým mečem. Luk byl pro ni jako odpočinek při kterém "vypnula" a kdyby na ni někdo v tu chvííli promluvil tak by ho vůbec nevnímala. Ve svém volném čase také nemohla zapomenout na povídky o dracích. Přemýšlela jaké by to bylo mít spojení s lesem (na draky viceméně "zapomněla"), vnímala co si příroda mezi sebou šeptá a kolikrát jí přišlo že do ní patří jako rostlina nebo něco takového.

Po několika letech chtěla začít cestovat, do teď znala jan Ellesméru, ale chtěla vidět další města. Také že cestovat začala. Jednoho krásného dne se rozloučila s rodiči, navázala spojení s přírodou a odšla za svého rodného města.

Při cestování po Alagaesii našla opuštěnou takovou zvláštní ještěrku která měla křídla. Vypadala moc mile a protože Nessa měla slabost pro různá stvoření, ujala se jí.

Kontakt: (nezobrazen)
Rodina: matka s otcem
Majetek: žádný

Amanda von Mayon

Amanda von Mayon — Thu, 26 Apr 2012 21:38:17 GMT+2

Amanda von Mayon

Jméno: Amanda von Mayon
Rasa: Druidka
Datum narození: 13. června roku 3603
Věk: přesně a do puntíku 21 let

Vzhled - Povaha: Amanda má jemně zaoblené rysy v obličeji se snědou pletí. Podle oceánově modrých očí, drobných červených rtů a malého nosíku je poznat, že je to vyspělá a krásná žena. Kletba která se obyčejně stává druidovi, se na ní uvalila v 17 letech, kdy fyzicky přestala vyspívat.

Když si ji prohlédnete pozorněji, není tak úplně stejná jako Mary. Oproti ní má modré oči, červenější tváře a rty a rovné vlasy. Její výraz není něžný ani milý, ale spíše takový vážnější a neutrální, emoce dává najevo jen, když jí něco opravdu zaskočí.

Vlasy, jak již jsem zmínila má Amanda rovné a špinavě blonďaté. Ráda jimi pohazuje neb si s nimi hraje ale jen tehdy, když si myslí že jí nikdo nevidí.

Co se týče postavy, má ji stejně jako Mary malou avšak celkem štíhlou. Co ale oproti Cali nemá, je pružnost a mrštnost. Když už potřebuje utíkat, použije to pomocí kouzla.

Amanda trpí vášní pro dlouhé šaty a jelikož nerada utíká, často si je obléká. V tunice a kalhotách ji nebylo viděno nikdy a proto je ve svém šatníku taky nemá. V létě nosí šaty samozřejmě kratší, avšak bez čeho se ve všech ročních období neobejde tak to je plášť, ten nosí nejraději.

Co nebylo zmíněno byla magie. Amanda ji velmi dobře ovládá, avšak nejbližší je jí živel ohně a je to dosti znepokojivé, jelikož ti co ovládají živel ohně jsou spíše přikloněni ke straně zla. Zatím nevíme co je na tom pravdy....

Amandino nitro ... o něm není nic moc co říct. Je jako každý druid politicky neutrální a od válek si vždy nechávala odstup. Udělá klidně i vyjímku ale za podmínky, že z toho něco bude mít. Uvnitř sebe je to ale hodná holčina, pro svou rodinu by se rozkrájela. Díky bohu po své matce nic nezdědila tudíž není nijak zlá, ale kdyby jste se jí zeptali na čí straně je, jetsli na straně dobra nebo zla... neodpoví vám. Pravděpodobně si odfrkne a odejde. Taková ona je. Nikdy nevíte, co udělá.

Historie: Amanda se narodila v nejméně vítanou chvilku, jelikož její existence byla založena na nevěrném úletu s druidem. S tím nechtěla mít Katerina nic společného, protože tušila že se z ní stane druid, tudíž ji vzala a chladnokrevně hodila ze skály. (Aby měla Katerina jistotu, že nebude mít život tak jednoduchý, zaklela jí do kletby kdy vypadá úplně identicky jako její nevlatsní sestra Mary.) Díky bohu její tělíčko spadlo naměkko do ptačího hnízda a ona tudíž jen o vlásek unikla Smrti. Do péče si ji vzala jedna stará kočkodlačice Marona, která ji vychovávala jako čestnou a hodnou kouzelnici. Neučila jí lhát, používat černou magii nebo něco podobného protože věděla, že dříve enbo později to stejně Amanda zjistí a pozná zkušenost. Marona totiž věřila, že povídáním se nic moc nenaučí. Tedy naučí, ale aby se to člověku vrylo do paměti, musí to zažít. A tak prožila Amanda dětství plné šoků a náhlých spádů a vítězství. Nikdy nechápala, proč jí Marona učí tolika kouzel a legend o druidech, dokud se jím v 17 letech nestala. Na Amandě to bylo vidět i dříve, oči jí při kouzlech nepřirozeně zářily a nerada bojovala, spíše kouzlila. Chtěla už pomalu vyrazit, postavit se vlatsnímu životu čelem. Posbírala si své knihy, oblečení a hůl a chystala se odejít. Zastavil ji až Maronin příchod, která ji oznámila že na cestách v Du Weldenarden objevila dívku se stejným vzhledem jako ona. Dokonce jí nakreslila fairth. Když onu fairth Amanda spatřila, neváhala a odcestovala do Du Weldenvarden. Naléhavě totiž věří, že se se svou sestrou setká a bude jí moct vysvětlit všechno co se jí stalo a doufat, že jí příjme k sobě.

Rodina: nevlastní sestra Calimë Maria Sireona, matka Katerina Sireona, otec Salavendr Mayon, Marona kterou bere jako svou babičku, hřebes Marcus na kterém jezdí při cestách po celé zemi

Kontakt: Calimë Maria Sireona

Majetek: černé šaty ( 1, 2, 3, 4 ) , kniha kouzel, magická hůl, plášť s kápí, čelenka do vlasů, kůň, náhrdelník pro ukládání energie od Marony

Gor'ran

Islanzadí de Eamë — Wed, 25 Apr 2012 20:08:20 GMT+2

Gor'ran

Jméno: Gor'ran

Druh: Ra'zakové

Datum narození: Neznámé

Věk: 65 let

Podoba: Je asi 231 cm vysoký. Měl zbroj vyrobenou z oceli a různých částí dračího těla včetně šupin, drápů, rohů a zubů. Jako každý Ra'zak má jedno oko a zobák. První tři drápy na rukou má prodloužené. Nikdy se neobešel bez svých dvou dýk a vrhacích nožů.

Historie: Nikdo neví odkud pochází,ale jedno je jisté:Byl vychován pro zabíjení draků.V době bojů mezi Dračími jezdci a Křivopřísežníky-To mu bylo 37-narazil na Galbatorixe,jeho draka Šruikana a oddíl třiceti vojáků kteří na něj okamžitě zaůtočili. Gor'ran je během pár vteřin zlikvidoval a už se chystal na Galbatorixe.Ten však vykřikl:"Letta!".Gor'ran se zarazil jako by ho uchopila neviditelná ruka. Galbatorix sesedl ze Šruikana a řekl:"Takhle rychle ještě nikdo nevyřídil ani jednoho z mých mužů."odmlčel se"Mám pro tebe nabídku, můžeš vstoupit do mých řad jako zabiják Jezdců.Co ty na to?"Gor'ran souhlasil a Galbatorix zrušil kouzlo.Od té doby chodí Gor'ran po Alagaesi a zabíjí Jezdce a jejich draky.Získal tak dvě jména: Zabiják Jezdců a Drakobijec.Ale po pádu Jezdců se všechno změnilo. Když Galbatorix vyvraždil všechny Dračí jezdce už nebylo koho zabíjet. Odešel tedy do Helgridu a usídlil se tam.

Kontakt: nezobrazen

Rodina: Žádná (Aspoň o ní neví)

Majetek: Nemá majetek

Alison

Elva Aiglow — Sun, 22 Apr 2012 15:43:24 GMT+2

Alison

Jméno: Její pravé jméno je Alison, ale jako ostatní kočkodlaci má i jiná jména, nejčastěji jí říkají Tichá

Druh: Kočkodlak

Datum narození: Neznámé

Věk: kolem 300 let

Podoba: V lidské podobě má světle hnědé rovné vlasy, které jí sahají po ramena, nosí je spíše rozpuštěné než stažené v culíku. Oči jsou skoro šedé, olemované černými řasami. Uši jsou zaoblené jako u lidí, její rty jsou většinou povytažené v úsměvu. Pokožka není úplně bledá, ale nemá od toho daleko. Na krku má náhrdelník, který v kočičí podobě není vidět, náhrdelník je začarovaný tak aby do něj mohla ukládat energii, dostala ho od své matky. V lidské podobě má na obou předloktích náramek z kůže. Nosí šaty které jsou různě zdobené, od shora do pasu jsou modré, od pasů dolů má lehkou, průsvitnou, světle modrou látku, pod kterou je vidět červená látka.

V kočičí podobě má srst zbarvenou dooranžova, jsou na ní černé, spíš kulaté skvrnky. Její srst není moc dlouhá. Oči jsou světle zelené. Její tělo je také štíhlé a je o trochu větší než normální kočky. Dotyk tlapek po zemi není skoro slyšet, její ostré drápy neukazuje moc často.

Kouzlení jí moc nejde, ale nějaké zvládne. Její tělo, jak v lidské nebo kočičí podobě, je přizpůsobené k rychlému běhu. Nemá ráda boje, žádných se neúčastní. Nepřiklání se na ničí stranu, ve všem špatném vidí něco dobrého, v něčem dobrém vidí něco špatného. Nenajde se moc těch kterým by poradila, ale ne proto že by nechtěla, jen nerozdává rady kde komu.

Historie: Narodila se blízko Therinsfordu, své rodiče nepoznala, protože po jejím narození někam zmizeli, pokud se to tak dá říct. Ujala se jí jedna starší paní, žily spolu nějakou dobu, jenže potom ta paní umřela stářím a Alison osaměla. Brzy se také poprvé pomocí vůle proměnila v kočku, nevěděla o svých rodičích a neměla kam jít, v domě byli ještě nějaké zásoby. Na to že jí bylo deset se o sebe uměla postarat a samota ji nevadila, ze zásob vydržela sotva pár dní. Peněz moc neměla a chtěla si najít práci, aby se uživila. Přijala ji jedna bohatá dáma, která ale byla z Teirmu, byla tu jen na návštěvě. Alison si sbalila věci co měla a odjela s ní, v domě bydlela s Mary i její matka. Většinou se k ní chovali dobře. Měli i statek s několika koňmi o které se musela starat, také musela vařit a uklízet. Skamarádila se s chlapcem, který jí říkal Tichá, nikdy totiž nezaslechl, že by přicházela nebo odcházela. Přes den pracovala a v noci si malovala obrázky, někdy si sedla k oknu a koukala na hvězdy. Všichni lidé ji brali jako „další dívka“, nikdo totiž netušil že se mění v kočku. Chlapec se stal jejím nejlepším přítelem, jenom jemu řekla co doopravdy je, vážila si toho, že to nikomu neřekl, věřila mu. Postupem času ji chlapec začal odstrkovat, zalíbila se mu jiná, Alison to ranilo, najednou už se sotva vídali. Po několika měsících ta dívka odjela, Alison ho konejšila, nebyla ráda že odjela, protože tím způsobila Dillonovi bolest. Mezi nimi se to dalo do pořádku, byli z nich více než přátelé, přesto to nebylo takové jako kdyby Alison byla Lexi. Řekli to Mary, jenže ta nebyla vůbec ráda, hlavně proto že Alison neměla nic, jen práci u nich. Mary odmítala jejich vztah a začala Dillona zaměstnávat, také s ním jezdila na návštěvy, kde se snažila aby se mu zalíbila jiná. Znovu tam potkal Lexi, s kterou se zasnoubil, jeho matka byla ráda že už na Alison nemyslí. Tohle ji ranilo víc než cokoli před tím, práci měla hotovou když přijel, zavřela se v pokoji po zbytek dne, nešla na jídlo, jenom koukala z okna do krajiny. Proměnila se v kočku a protože nikoho nechtěla potkat skočila z okna, přistála na tlapkách a procházela se ulicemi, nechala si to všechno v hlavě uležet. Nakonec se naučila brát Dillona vztah s Lexi radostí, byla ráda že je on rád, že je šťastný, kdyby byl s ní, nikdy by se nemohlo stát to co se stalo. Vyskočila na okno do pokoje, proklouzla dveřmi a po schodech nahoru pádila do svého pokoje, až tam se proměnila zpátky. Dillon odjel i s dívkou pryč, a Alison to nevadilo jako dřív, přesto se neubránila aspoň trochu žárlivosti. Když zemřela Maryina matka, odhodlala se Alison že odejde. Ten večer svítil měsíc na cestu (ne že by jinak neviděla), proměnila se v kočku a vyskočila jako předtím z okna, odešla z Teirmu. Nikde se nezdrží dlouho.

Kontakt: viz. Ireth

Rodina: Žádnou nemá

Majetek: šaty (1,2)

Meldon Eronámo Eruner

Správce říše — Sun, 22 Apr 2012 14:18:57 GMT+2

Meldon Eronámo Eruner

Jméno: Meldon Erunámo Eruner
Druh: Elf
Datum narození: Když kvetl největší strom v Du Weldenvarden.
Věk: 460 let

Podoba: Má modré oči, jako nebe co se odráží v jezeře. Jeho vlasy jsou bílé a dlouhé až po lopatky. Dva pramínky vlasů má spletené do copánků. Tyto copánky se nachází na stranách hlavy a táhnou se až za jeho špičaté uši, kde se spojují s ostatními vlasy. Je vysoký a trochu svalnatý, ale svaly nejsou jeho zbraní. Jeho zbraní je rychlost, mrštnost a přesná muška. Když střílí z luku není skoro vidět, že vytahuje šíp z pochvy a nasazuje ho do tětivy. Na první pohled vypadá uzavřeně a nebezpečně. Ale on je přátelský, veselý a společenský, jenže když někoho nezná, tak je nedůvěřivý, ale časem se může stát přátelským (ale to záleží na tom druhém jestli ho bude chtít mít za přítele).

Historie: Narodil se v Kirtanu, ale vyrůstal v Ellesméře. Otec ho učil střílet z luku a Meldon se to brzo naučil. Když mu bylo dvacet let, tak se rozhodl jít na výpravu. Šel na sever a došel až na konec Du Weldenvarden. tam se mu naskytl pohled na krásné malé městečko. Meldon tedy šel do města, ale lidé si na něm všimli něčeho jiného a on skončil ve vězení. Strávil tam jen jeden den, protože na městečko zaútočili urgalové. Lidé netušili jak se jim bránit, a tak jim Meldon pomohl. Nedobrovolně se stal vojákem a chránil městečko. Urgalové se však dostali do městečka a Meldon s několika vojáky se je vidal hledat. Našli všechny až na jednoho. Toho našel on, ale přál si, aby ho nenašel, protože se mu naskytl pohled na to, jak urgal zabíjí malého chlapce. To Meldonem tak otřáslo, že se na několik měsíců uzavřel do sebe a vrátil se do Du Weldenvarden. Tam se setkal se svou rodinou, ale moc jim toho neřekl. Otec se ho snažil nějak povzbudit a matka se z něj snažila dostat proč jim nic neřekne. Meldon jim to řekl a rodiče mu říkali, že se to spravý, a že nemusí být smutný. A tak se začal učit kouzlit a líp střílet z luku. Po pár letech se do městečka vrátil a učil je, jak se májí bránit. Když je to naučil vrátil se domů, ale nechal v městečku luk s šípy a meč. Moc mu to nevadilo, protože nechtěl bojovat, i když mu bylo docela líto jeho luku. Od rodičů odešel a začal žít sám a na samotu si přivikl docela snadno.

Rodina: matka s otcem
Majetek: malý domek v Du Weldenvarden, oblečení, šedý plášť s kápí a další potřebné věci.

Eldonere Alfaír

Islanzadí de Eamë — Fri, 20 Apr 2012 19:44:03 GMT+2

Eldonere Alfaír

Jméno: Eldonere Alfaír(má mnoho jmen, lidé si navykli říkat mu Ed)
Druh: Kočkodlak
Datum narození: 24.8
Věk: Kolem 122 (není známo přesně)

Podoba: Má fialovo černé vlasy upravené ve velkém rozcuchu. Velmi pronikavé fialovo-červené oči zářící i v té nejčernější tmě. Má viditelné lícní kosti a špičatou bradu. Jaho uši jsou trochu do špičky, což je u kočkodlaků trochu zvláštní. Má průměrně vysoký krk. Jeho ramena jsou zasazena trochu níž, což mu dodává trochu mystický vzhled ale jinak má ruce dlouhé, velmi bystré s neobyčejnými reflexy. Jeho tělo je trochu protáhlé a bystré. Nosí černé oblečení, většinou vršek bez rukávů a spodek dlouhé černé kalhoty.

Bílý opasek kolem jeho pravé ruky symbolizuje jeho minulost. (viz.též Historie) . Za opaskem kolem pánve nosí černé pírko ukrývající v sobě nesčetnou sílu. Je velmi plachý a je téměř nemožné ho zastihnout. Ve své zvířecí podobě se za ním často ohání černý závoj dotírající na jeho mysl, proto je částečně uzavřený do sebe a stát se jeho přítelem je téměř obtížné.

Historie: Narodil se v osadě Daret, jako syn kočkodlačice Elsmerí. Po pár letech výchovy však Elsmerí zemřela a Eldonere musel bojovat takřka o život.

Když už si dlouhou dobu nalhával, že to v Daretu zvládne, přišly války a on v pouhých 13 letech ( na kočkodlaka opravdu velmi málo ) byl nucen Daret opustit. Daret opustil ve společnosti přítele-člověka Armanda Alfa.

Cestovali spolu po boku celý týden, když se dostali k jezeru Flam.

Zde se utábořili a přečkali kolem jednoho měsíce. Brzy ale velké skupiny urgalů a Kullů začali místní okolí prohledávat a tak se vydal Eldonere s Armandem na cestu podél Dračích hor k modravému jezeru. Po dlouhodobém utáboření se ti dva rozhodli, že potřebují někde pevné zázemí. Vyrazily do Teirmu. Bohužel ale po náročné cestě byli oba dost vyčerpaní. Přepadla je skupinka kouzelníků, kteří toho moc neuměli, ale zato dokázali ublížit.

Eldonere se myslí ubránil, ale Armand měl velké potíže. Kouzelníci byli moc silní a Armand nakonec zemřel a kouzelníci se rozutekli. Eldonere byl na pokraji fyzického zroucení, když v tom z posledních záchvěvů k němu promluvil Armand. Odkázal mu svůj bílý pásek se svým černým pírkem.

Sdělil mu, že se jedná o dva kousky koupené z Angelina obchodu v Teirmu.

Měly v sobě neskutečně mnoho energie a magie zároveň.

Eldonere dar přijal a nechal Armanda pohřbít u jezera Flam a navždy se rozloučil s ním i jeho životem. Poté odcestoval do Ellesméry, kde se v průběhu let učil čarovat a ovládat magii. Je na velké úrovni a nikdy nezapomene na svého jediného přítele, který zemřel jen díky pár namyšlených kouzelníků.

Kontakt: voltyy@seznam.cz
Rodina: Matka Elsmerí a přítel Armand Alf, kterého považoval za svoji rodinu
Majetek: Černé pírko, bílý opasek, černé oblečení
Dodatek: při útoku kouzleníků do Eldonerea vlétla černá magie a z části ho ovládá, tudíž se někdy za jeho tělem vypařuje černá hmota, 10 AZ

Skäilla Faiwë

Islanzadí de Eamë — Fri, 20 Apr 2012 10:04:01 GMT+2

Skäilla Faiwë

Jméno: Skäilla Mayiara Faiwë (ale říkají jí Maya,nebo Skäilla)
Druh: Elfka (cestovatelka, bojovnice, mág)
Datum narození: Neznámé
Věk : 214 let (ale vypadá na 22 let)

Podoba,Povaha: Skäilla Mayiara Faiwë je elfka (asi 189cm) vysoká má dlouhé blonďaté vlasy a modré oči,které lemují jizvy od nevydařeného kouzla. Má delší uši než normální elfka. Na první pohled je uzavřená do sebe, ale když ji lépe poznáte, poznáte že je velmi přátelská a přívětivá. Má však také má ráda krvavé boje, občas je náladová a kdo se jí postaví do cesty většinou nepřežije. Má schopnost rychle se učit, ovládá koula na vysoké úrovni a je zručná v boji. Miluje přírodu a zvířata ale hlavně svého bílého lva Vinra.

Historie: Skäilla se narodila bílé elfce Faiwë a elfskému bojovníkovi Demäyerovi, její dědeček byl Dračí jezdec, se svou šedo-bílou dračicí Frayou byl zabit v boji proti Galbatorixovi. Když se Skäilla narodila její otec byl už po smrti. Od matky dostala k narozeninám koťátko bílého lva, který se vyskytuje v horách nebo na severu. Skäilla lva pojmenovala lva Vinr (přítel). Matka Skäillu učila kozlům a magii do 120 let, než jí matka jí umřela. Poté se Skäilla rozhodla procestovat spolu s Vinrem Alagaësii, rozloučila se se svým přítelem Märcem a odjela. Když s Vinrem cestovali kolem okrajové části pouště Hadarak napadli je Ra´zakové, Skäilla použila kouzlo, zahnala Ra'zaky, ale stálo ji to moc sil, kouzlo si vybralo svou daň, nejen že Skäilla byla pět dní v bezvědomí ale kouzlo jí udělalo dvě jizvy na obličeji . Dnes Skäilla společně s Vinrem žije někde poblíž Beorských hor.

Kontakt: email:alinka.vycitalova@seznam.cz
Rodina: matka Faiwë Mayiara(†), otec Demäyer Fërdung(†), dědeček Bräil(†), dědečkova šedo-bílá dračice Fraya(†), přítel M ä rc a bílý lev Vinr (stáří tohoto lva nelze určit , stárne stejně jako elfové,ale má přibližně věk jako Skäilla)

Majetek: kápě, brašna, mapa Alagaësie,brnění, šaty (1,2,3-třetí šaty slouží jako maskování mezi lidmi) ,přívěsky(1,2) a prstýnek po mamince, do kterých lze čerpat energii (je vnich energie dvou generací elfů), rukavice, brnění pro Vinra, kůň Ibrael , boty, chlupaté boty na zimu, dům v Ellesméře, 1000 AB.

Nemeris Rakl´likh

Islanzadí de Eamë — Mon, 16 Apr 2012 17:36:30 GMT+2

Nemeris Rakh´likh

Jméno: Nemeris Rakh´ likh - Posvěcená, ta jenž skrotí prastaré
Druh: Nekton

Datum narození: 3000 let pře letopočtem, v den kdy se nektoni octli na Alagaesii
Věk: Je zřejmé že jí je něco kolem 6000 let, nektoni svůj věk nepočítají přesně a nezatěžují se myšlenkou "bytí a stárnutí"

Podoba: Nemeris je velice vysoký renekton pocházející z první vrstvy. Měří něco kolem 12 stop (tj něco kolem 3,6 m), ruce dokáže rozpřáhnout do vzdálenosti 5 stop (1,5 m) a dlouhá je 48 stop (tj. cca 13 m, nepočítaje konec ocasu) Horní polovina těla je výrazně světlé barvy a ženských znaků. Útlé tělo nabírá místy snad až kamenného odstínu. Na hrudi se nachází výrazné prsy, též známy jako výrazné vnady opačného pohlaví, téměř bílý krk a tvář, naprosto božské krásy. Své "vlasy" nosí spletené rudými, či žlutými pruhy látek, jenž na dotek jeví se jako samet. Ty pak většinou spuštěny jsou volně kolem hlavy zezadu a černý odstín mají. Tvář je tvarovaná do trojúhelníku, bílé barvy je. Pleť hebká na dotek, pokryta vrstvou líčidla zdobena zlatým tetováním, které se vinou po kůži v zakroucených ornamentech, které potvrzuje její kastu. Výrazné oční stíny rudé barvy podtrhují oči jemnými linkami, stejně jako občí, které stejnou barvou zvýrazněno jest. Rty pak lososové barvy jsou a uvnitř úst krom hadího jazyka odhalují i vybělené ostré zuby. Dolní část pak hadovitá jest, olivově zelené až šedé barvy jsou šupiny její. Na hřbetě se však mění v ostré bodce, které se vinou po celém hřbetě hadího ocasu a na konci se mění v ostrý trn. Jenž většinou překryt je ostrou železno učepelí, jenž rovněž zdobená je a rozvinout se dokáže do formy rudého lotosového květu.

Na sobě nosí mnoho látek, přičemž nechává odhalené výrazné partie. Šatník většinou neobměňuje a povětšino unosí ty samé šaty, jenž většinou mění svůj účelů a honosný vzhled dle událostí. nejčastěji to jsou rudé látky vyšívané zaltými nitkami, s třásněmi a zlatá látka, jenž překrývá hruď a je stažena sponou vykládanou rubíny, kdesi za lopatkami. Na krku pak množství řetízků a amuletů, mnohdy honosných a velkých, které podtrhují její vzhled. Na hlavě pak čpec, tedy spíše korunu. Nektonská koruna podobná dvoum rohům, zhotovená z černé kůže, pročšívaná sametem, vykládaná drahýými kovy. Na rukou pak nosí další doplňky jako nárameníky a rukavice, sotrých tvarů. Své dlouhé a ostré nehty pak nechává zušlechťovat a stará se o to aby na nich ulpíval zlatý prach.

Povaha: Nemeris je panovačná, egoistická a arogantní nektonka, avšak skvělá vládkyně, jenž se o svůj lid stará pevnou rukou. Je neústupná a má svojí hlavu, avšak je inteligentní. Velice dobře ji to myslí, má strategické ekonomické uvažování a jako hlava státu je chladná. Co se týče povahy je temperamentní, výbušná, parádivá, leč společenská, užívá si svět každým douškem. Nikdy nezapomíná na své závazky a vždy se snaží splnit jakýkoli slib. Je rovněž neuvěřitelně klidná, pokud má tu možnost. K dalším svým povahovým vlastnostem patří, že je neuvěřitelně zbožná.

Historie: Byla vyvolenou, jenž se vylíhla na Maruianském poli Itze, kde byli odkládáni nechtěni potomci. Vylíhla se a byla zasvěcena jednou z chrámů. Její mládí a první tisíciletí tak bylo předurčeno samotným systémem. Nemeris byla vzdělávána v nepřeberném množství oborů. Studovala všeobecné druhy magie, politiku, rétoriku, fylozofii, strojírenství a nektonskou politiku, stejně tak však byla vedene ke zbožnosti. byla ncuena pravidelně obětovat v chrámech, konat bohoslužby. Organizovat otrokářské výpravy a starat se o jednotlivé stanoviště jenž jí byly akolyty určeny. Tou dobou dále studovala anatomii, studovala způsoby využití magie v boji, stejně tak byla trénovaná jako všichní kněží v boji. Stala se z ní díky neuvěřitelné síle vůle a píli obávaný válečník, skvělá kněžka a výborná nektonská kouzelnice. A jak roky plynuly zářící hvězda Nemeris se pomalu ale jistě prokousávala nahoru k nebesům. Překonala nesčetný počet překážek, vypracovala se na vrchního akolytu, spravovala obrovské vítězné bitvy a jako paní boje se vyznamenala po celém nektonském světě. Bohové však učinili tomuto přítrž, při obrovské pohromně stejně jako jinní nektoni upadli do hlubokého věčného spánku. Její tělo zkamenělo a pod vrstvami písku překonávalo zuby času. Až o mnoho a mnoho let později se za jedné bouře dostala Nemerisina shcránka na světlo světa. Kapky vody na okraji dračích hor rozrušili její schránku ,jenž vypadala jako obyčejná skála a okolím se ozval hluboký sápavý nádech. Pak kašel a pak zvuky loupajícího se kamene. A po mnoha a mnoha letech spatřila světlo světa. Uprostřed ničeho stála a rozhlížela se, nechápala kde je a až společný hlas jejich bohů ji dovedl k poušti do města zaslíbeného, do Seheriu. Zde za vlády panovníka Thovta zdokonalovala své umění a opět se ujala důležité vlády Avšak za další čas se po několika rozbrojích stala divná věc. Města se otřásly v základech a nektoni umírali. Byla to další pohroma? ne, jen nepřízeň bohů, jenž trestali rouhače a neschopné. Proč však odešel i pán Thovt, to nevěděla. (Byl vzat na nebesa pro zasloužený klid) a tak se chopila vlády. Na místě kde Itz a Pork vzali Thovta na nebesa zbudovala další chrám. využila své moci a chopila se vlády na Sehirem a nektony. Přejmenovala přeživší a zrekonstuovala to co se za bezvládí podařilo zhroutit. Pak pozvedla posvátnou hůl a stala se vládcem. Stala se Nemeris.

Kontakt: viz Galbík

Rodina: Nemeris zavedla v nektonském řádu nový způsob. jelikož nemá partnera využívá takzvanou adoptci potomků (podobně jak římské dynastie) Vychovává tedy čtyři potomky, kterým zajistila výsadní postavení ve společnosti. Maran (vůdce nektonské Sehirské posádky), Turi (správce Abyssasu), Evanyt (vrchní akolyta), Olef (vůdce strojního cechu)

Majetek: Honosné sídlo v Sehiru, osobní loď Nekt´rusilik (Vládce nebes), neuvěřitelné bohatství a moc

Ellie Deer

Islanzadí de Eamë — Sat, 14 Apr 2012 15:02:41 GMT+2

Ellie Deer

Jméno: Ellie Deer

Druh: Člověk

Datum narození: 12.4.

Věk: 16

Podoba: Vysoká, štíhlá postava s tmavými vlasy jako havran. Má fialové oči a čelo ji zdobí bílí znak jejího kmene. Nosí dlouhé náušnice a ve vlasech má čelenku. Nepatří zrovna mezi ty bohaté vrstvy a tak je její oblečení obyčejné. Korzet je ušitý z kůže, stejně tak její sukně a boty.

Její povaha je spíše introvertní. Žije bez přátel a spoléhá jenom sama na sebe. Život jí naučil, že není spravedlivý.

Historie: Nikdo vlastně ani pořádně neví odkud pochází a už vůbec nezná jméno jejího kmene. Až do patnácti let žila s rodiči. Ellie, už od svých deseti let, se učila střílet z luku, aby mohla něco ulovit a uživit tak svojí rodinu, na které jí tolik záleží. Po dlouhých patnácti letech si její otec sehnal práci a ona mohla odejít a žít po svém.

Po svém odchodu se stala členkou bandy, která bojuje za spravedlnost a pomáhá chudým lidem.

Kontakt: Nezobrazen

Rodina: matka Amanda, otec Elius, mladší bratr Dan

Majetek: oblečení, 10 AZ

Lólindir

Lólindir — Thu, 12 Apr 2012 16:28:09 GMT+2

Lólindir Lúinwë

Jméno: Lólindir Lúinwë
Druh: Kočkodlak
Datum narození: 29.1. Ve chvíli, kdy noc zatoužila po světle
Věk: 108

Podoba: Malá a nenápadná postava připomínající noční stín ze snu, který by neměl být skutečný a přesto je. V lidské podobě se stále podobá spíše kočce ale je zde znát i přátelská tvář a zasněný výraz. Nenápadný vzhled je ale klamný. Povahou je velmi soustředěný a cílevědomí. Není radno vkrádat se mu do mysli a pokoušet se něco vyslídit. Má světlou srst a přezkové oblečení. V kočičí podobě se zjevuje pouze při cestování na velkou vzdálenost a je ho téměř nemožné v této podobě zahlédnout. Má tmavší kožich a silné šlachovité nohy. Velice dbá na utajení a na tichý pohyb.

Historie: Jako malý žil spolu se svoji sestrou v lesích, kde je vychovával jejich strýc. Byl to napínavý život ale Lólindirovi to nějak nestačilo a ve svých 87 letech se vydal na cestu za svým bratrancem do beorských hor. Na cestě neměl sebemenší potíže a do beorských hor se dostal za necelé čtyři dny. U bratrance se naučil pokročilému umění magie. Zapřísáhl se, že ji bude používat jen pro pomoc druhým a k vlastním účelům nikoli k napomáhání zlu. Bratrancovu chatu po sesti letech napadli urgalové a ve jménu krále zajali jeho bratrance, který jim později utekl a nyní spolupracuje spolu se mnou na podkopání galbatorixovi moci a následně jeho sesazení. Je to velice těžký úkol ale já se nevzdám, i kdybych měl dýchat prach země a pociťovat sebevětší bolest. Jsem Lólindir Lúinwë a žádám vás o pomoc.

Kontakt: david.kros@nativity.cz
Rodina: nejmenovaný bratranec
Majetek: Oblečení, dýka, sekundární dýka, něco málo peněz a zdravý rozum

Aila Scarlet

Islanzadí de Eamë — Wed, 11 Apr 2012 21:46:41 GMT+2

Aila Scarlet

^{(jako malá)}

^(dospělá)

Jméno: Aila Scarlet (celé jméno Aila Scarlaila) (Jméno Aila se v její rodině dědí z matky na dceru.)

Přezdívky: Přátelé jí říkají Scar,Scarý,Scaila,Scar = Skar, Skár,Skarý,Skaila

Druh: Divoký drak

Pohlaví: Samice

Datum narození: Když se na nebi objeví hvězda podobná té, kterou má, na spodní straně nohy.

Věk: Už skoro dospělá, ale věk není znám

Podoba: Když byla mládě její šupiny měli jasně modrou barvu nebe a na spodní straně nohy má nedokonalou skvrnku v podobě hvězdy která je na nebi jednou za rok, tato hvězda má černou barvu a tak na nebi není vidět, pouhé oko ji nezahlédne, ale dračí ano. Tato hvězda se objeví v den kdy se Scar vylíhla. Od hlavy, až ke konci ocasu se táhly prapodivné trny připomínající hřívu. V nichž se nacházela dvě docela velká ouška. Oči měla velké a plné radosti barvy kaštanů. Nozdry měla velké a pusu málokdy zavřenou, v ní se nacházeli ještě ne dost ostré zoubky. Malý krk byl silný a tělíčko bylo nepříliš tenké. Ocásek byl pozoruhodně dlouhý a tlapky docela silné. Na zádech jsou malá křídla, která jí zatím stačila.

To vše se však změnilo. Teď její šupiny vybledli a mají spíše šedou barvu. Nedokonalá skvrnka je stále na stejném místě, ale má teď bílou barvu. Trny jsou od věčných pokusů zlámané, někde dokonce chybí a někde srostli a zesílili. Uši jsou teď podlouhlé a dokonale se kryjí v zesílených trnech na hlavě. Levé oko změnilo barvu na žlutou, druhé je pořád hnědé a obě oči se výrazně zmenšili a také nozdry se zmenšili. Ústa se výrazně protáhla a nachází se v nich mnoho ostrých zubů. Krk je dlouhý, tenký, ale přesto i velmi silný. Nohy mají větší sílu než u obyčejných dračic a drápy jsou silné, ostré a někdy se na nich najdou i stopy jedů, takže i jedovaté. Ocas je pořád poměrně dlouhý. Křídla mají velkou sílu a dokáže s nimi proletět i tím nejsilnějším větrem, ale stojí jí to úsilí a energii. Pod krkem jí vystoupily šupiny a ztvrdli, takže teď připomínají náhrdelník. Přes oko se jí rýhuje jizva, kterou utržila, když dostala bičem. Po celém těle jsou zapsány různé klikyháky, kterým sama nerozumí, jsou způsobena kouzli která byla na ní zkoušena a buďto se povedla nebo ne. Ty co se nepovedla, jí udělala stříbřité jizvi na křídlech a ublížila na duši. Je vysokého vzrůstu, ale není vyšší než její kamarád Guru Wyrdan. Má svalnaté tělo s dokonalými proporcemi, které se hodí pro dračici. Když se objeví „Černá hvězda“ na nebi, vystouplá šupina skoro, už na břiše zmodrá,to trvá pouze večer, když vyjdou hvězdy,a jakmile jdou hvězdy „spát“ modrá šupina se zabarví zpět.

Povaha: Jako mládě byla hodně společenská, teď? Teď se drží v ústraní, ale ne tak že by se schovávala někde v horách, ale nemusí být všude. Není to ten typ, co se všude nahrne, kde se o něčem mluví. Také není ten typ draka, co udělá cokoliv aby měla kamarády a aby si je udržela. Je samotářská, velmi soběstačná a občas i náladová, ale kdysi dávno měla i svou lásku, kterou kdyby znova potkala určitě milovala,a poznala by ho na první pohled,a ona doufá, že i on ji. Protože i přes krutý vzhled dokáže milovat a ikdyž je soběstačná a přátele nevyhledává, nevadí jí když s nějakými žije. Dokáže i někoho pěkně vytočit z míry. Také má problémy s chováním, protože si dovoluje na starší, větší, ale i na mladší, menší a slabší. Miluje poezii, která je určena pro ni. Občas má i vůdcovské sklony.

Historie: Scarlet se vylíhla na poušti. O několik dní dřív se vylíhl Guru Wyrdan, její první a poslední láska. Když Wyrdan a jeho matka opustili poušť, byla velmi smutná, celé dny jen seděla na slunci a prohlížela si opuštěná místa, kde si s malým Wyrdanem hrávali. Vše teď bylo opuštěné. Po několika dnech měla však úplně jiné myšlenky. Okolo jejich jeskyně se objevili lidé, ptala se matky „Kdo to je a co tu chtějí?“ Matka jí jen řekla „Tiše maličká“. Celou dobu byli v úkrytu, a když se setmělo a Scarletina maminka usnula, vydala se malá dračice ven na procházku. „Uááá, pomoc, mámí, mámí, máma.“ Zakvičela najednou, protože se jí na hlavě ocitl smrdutý pytel. „Co to je?“ řekla sama sobě. Pocítila, že jí někdo někam veze. Snažila se marně dostat se ven. Boj vzdala,po několika dnech vyhladovělá konečně pocítila zastavení.Někdo jí z pytle vysypal na stůl. Postavila se na všechny čtyři a uviděla před sebou muže, který si jí prohlížel se zvědavým zájmem. Muž se postavil a našel silný provaz kterým Scarlet přivázal ke kůlu na zahradě.Celé roky jí trýznil kvůli svým pokusům,na které potřeboval třeba nějaké ty přísady z draka,také jí mněl na zkoušení různých lektvarů a kouzel. To jí ovšem poznamenalo, jednou v noci, když už ten muž spal, vlezla do domu, nadělala při tom randál, ale muž měl hluboký spánek. Když, už byla konečně v domě, napřímila se přímo nad postelí, kde spal starý muž. Zařvala krutým řevem a počkala, až se muž pobere a posadí se. Muž se probral a chytl bič, kterým švihl Scar do oka. Zařvala bolestí a z oka jí začala téct krev. Sekla drápem a trefila se přímo na místo kde bylo srdce. Jedy z lahviček, které mněla na drápu, najednou udělali své.Ale pro Scarlet to nebylo dost na odčinění toho co jí způsobil. Natáhla krk dozadu a jedním stiskem prokousla muži krk,jeho tělo padlo na zem,ale pro ní to bylo pořád málo,chytla tělo a začala s ním cloumat aby ho zmasakrovala přitom procedila zuby „Zhyň starče, zhyň ať já mám svobodu,však šrámy se nezahojí. Čas se nevrátí,to co jsi udělal se neodpouští,vzít mládě matce přímo z náručí. NESLÍCHANOST TO JEST!“ Když byla konečně spokojena vylezla z domku, který zapálila svým ohněm. Naposledy se podívala na dům svého utrpení a odlétla,doufala, že najde svou rodinu…. Letěla dlouho až doletěla na místo, kde potkala draka,který jí naučil kouzlům a dozvěděla se od něj, že učil i draka jménem Guru Wyrdan. Tak se tedy otázala „Kam letěl Wyrdan?“a drak jí odpověděl „Říkal, myslím, že letí na své rodné místo.“Scarlet věděla kam a tak se tím směrem vydala také,po několika dnech padla vyčerpaní na poušti. „Tak to bychom měli, ale teď ještě najít Wyrdana!“

Rodina: Matka Aila Scaila(Skaila)= možná ještě žije,ale Scarlet o ní neví; Guru Wyrdan=Její první láska, pořád ho miluje; Drak, který jí naučil kouzlit= Gardenar

Co umí: 1, Velmi dobře létá a chrlí oheň

2,Ví jak kouzlit

3,Dokáže pěkně vytočit někoho z míry.

4,Ráda mučí své tělo(miluje bolest)

5,Má dovednost komunikování mišlenek a někdy i lidskou řečí

Co vlastní: Svůj holí život,šupiny, drápi, zuby, vzpomínky, jizvy a přívěšek, který dostala od Wyrana když byli malí avšak na krku není moc vidět, protože ho nosí ukryt mezu šupinami.

Daergh Fërs

Daergh Fers — Wed, 11 Apr 2012 14:37:24 GMT+2

Daergh Fërs

Jméno: Daergh Fërs

Datum Narození: když byla obloha poprvé úplně čístá

Věk: 137

Rasa: Půl elf

Povolání: strážce lesa Du Weldenvarden

Podoba a schopnosti: Daergh má lesklé černé vlasy které mu sahají po záda, a nemá špičaté uši jako ostatní, naopak má elfské rysy. Je dost dlouhý, a má silné paže. místo kouzel radši používá čistou energii, nejdřív vloží energii do šípu (obrovské množství energie ho popálí ale jenom slabě a stejně to nevnímá) poté ji zhmotní aby byl šíp silnější a rychlejší. Mockrát to nedělá, jenom jeho trvdohlavost si nedá říct. Jinak má i celkem velkou zásobu kouzel. Možná je na elfa je celkem málo hbitý, to mu doplní moudrost. Má rád lumpárny a také si chce založit nějakou rodinu. A po otci má tvrdohlavost. A po matce rozvážnost. Je bojechtivý, a když má nějaké přátele snaží se je co nejvíc bránit protože všechny mu je pozabíjela Galbatorixova armáda.

Historie: Narodil se v Dras-leoně jeho otec byl člověk a matka elfka, když království verbovalo muže do armády odvedli i jeho otce. Hned poté se odstěhovali do Ellesméry. Tam se mu elfské děti vysmívaly protože něměl špičaté uši a tak prožil své dětství ve studu, ale matka mu říkala že ty uši jsou nádgenerála tehdejší armády která poté zahynula v bitvě o Farthen Dûr. Bohůžel mu tam zničili jeho luk bez tětivi. Testem prošel a v tak je u strážců lesa dodnes, ale mezitím byl v bitvě na hořících pláních a právě tam se mu hodili lidské uši, protože nebylo poznat že je elf ale on vlastně není ani elf ani člověk je něco mezitím. Když se stal jedním z veteránů tak mu unesly matku která byla na venkově vydal se ji hledat. Prošel celou Surdu šel do Carvahallu. Když ji nemohl najít tak šel do Farthen Dûr. Když tam dorazil zjistil že tam tudy procházela a hledala nějakého muže. Trpaslíci o něm nikdy neslyšeli ale dokázali mu říct že šla do Teirmu. Daergh se tam vydal také. Když dorazil do Teirmu tak šel do zdejší hospody a zjistil že ten muž kterýho hledala matka byl jeho otec.

Myslí prohledával celý Teirm ale nikoho nenašel a tak se vydal víc na pobřeží. Na pobřeží našel mysl matky a někoho jiného. Zaklepal Na dveře a otevřel mu muž který neměl ruku a silně poškozenou nohu. Říkal že mu ruku utrhlo nějaké kouzlo a do nohy ho trefil šíp. Je to už 17 let co se to stalo a Daergh si uvědomil že to byl on kdo velel tomu vojsku, protože to byla ta válka kde mu zničili jeho luk bez tětivi. Jeho otec velel královskému vojsku a tak mu Daergh vše vysvětlil. Řekl že on mu urazil ruku protože dokáže nabít svůj šíp energií, ale potom je hrozně unavený. Otci to skoro vyrazilo dech. Jediné co mu na to řekl bylo tohle. "Už je vidět po kom má tu sílu." Daergh byl rád že to otec nevzal nějak zle, on byl rád že měl svého syna zpět. Po 3 letech jeho otec zemřel na stáří a tak se s matkou zase vrátil zpět do Ellesméry. Teď stráží les po celou dobu.

Ze hry: Vydal se do Kirtanu, kvůli tomu aby chránil les a potkal tam ženu jménem Jenny. Po chvíli zjistil že je šrrg a že potřebuje najít elfku jménem Ireth, pro ni je to něco jako sestra. Z Kirtanu se vydali na Ília Fëon, tam Ireth našli a zjistili že je zraněná ale byla zraněná i duševně ale to ještě nevěděl. Poté se rozdělily, a on šel na pomoc elfům kteří chránili Ellesméru. Zapojil se do obrany a aby zněškodnil draka použil energií nabití šíp a chtěl mu prostřelit křídlo ale netrefil se a místo toho ho střelil do nohy, potom kvůli vyčerpání omdlel. Drak ho vyhledal, když ho našel tak ho proklel aby nemohl mluvit a vložil do něj trochu své zlosti. Když se probudil byl v Kirtanu a zjistil že ho tam odnesla Jenny. Když se chystali vyrazit tak je Ireth navštívila a měla svůj záchvat vzteku. Vážně Daergha zranila a ten kvůli tomu že neměl energii a byla to obrovská bolest, tak upadl do bezvědomí a stáhl se do samého nitra sebe samého.

Jenny ho potom odnesla do Tarnagu, tam si odpočinula a bežela do Lithgow. Tam potkala kočkodlaka, její jméno neznal. Jenny potom řešila jak mu pomoci, hlavou jí problesklo jedno kouzlo. Začala do něj vkládat své vzpomínky což Daergha hodně zaskočilo, a nachvíli si připadal jako by byl dvě osobnosti najednou. Po asi půl minutě se Daergh probudil a viděl jak Jenny padá k zemi. Hned mu došlo o co tu jde. Oči se mu zaleskli když se mu hromadili slzy a pomalu se k jejímu tělu doplazil a začal brečet, taková smrt ho poznamená aspoň na delší dobu svého života, pokud nenajde nějakou útěchu. Takhle tam byl nějakou dobu a pak si řekl že jí musí udělat pohřeb, protože by si lidé měli zapamatovat takový lidi jako byla. Pohřbil ji elfským způsobem u Dras-Leony, na jejím hrobě nechal vyrůst jabloň. Vzal si jedno jablko a proměnil ho v čistý křišťál, a na něm bylo vyrito "Památka na Jenny". Vložil do jablka všechny vzpomínky co mu předala a poté se smutkem odešel. Cestoval teď do Kirtanu aby se pomstil Ireth která na tom měla největší zásluhu. Cestoval asi týden než tam dorazil. Narazil tam na Ireth přesně jak tušil, okamžitě na ni zaútočil. Útok se mu nejdříve nepodařil, potom přišel na to jak ji oslabit ale i tak se Ireth dostala pryč a hrozně mu vadí že ji nedokázal uklidnit, aby se její části mysli spojili.

Pokračování příště...

Kontakt: Nezobrazen

Rodina: Matka Esgran

Majetek: Kožená zbroj. Vesta strážců jednotky, 10 AZ. Luk co si vyzpíval ze stromu. Flétna co si též vyzpíval ze stromu. Křišťálové jablko se všemi vzpomínkami od Jenny, a dýka kterou si vzal od Jenny také na památku.

Lewi Fenao

Islanzadí de Eamë — Mon, 09 Apr 2012 20:19:11 GMT+2

Lewi Fenao

Jméno: Lewi Fenao, ale od náhodných kolemjdoucích kteří ji potkají opilou má hromady nelichotivých přezdívek (třeba Dlaždič), ostatní jí přezdívají Slavíček

Druh: Člověk
Datum narození: 12. Srpna (kolem čtvrté ráno)
Věk: 23
Motto: „Život je předem prohraná hra, tak proč si ho trochu nezpříjemnit?“

Sama o sobě: „Myslím, že se nemám za co stydět, vždyť slovo jako slovo, ne? Za to že si občas přihnu ze skleničky, bych taky rozhodně neměla zpytovat svědomí. Nechápu lidi, kteří si neumí užívat života a ještě se přitom dívají skrz prsty na ty, co to umí. Přitom jsou totiž ještě horší věci, které lidé považují za správné. Kolik lidí šlo třeba dobrovolně do armády a kolik lidí je v tom podporovalo? Dáváme vzniknout hrozným krveprolitím a nic na tom nemění, když to zahalíme do pěkných slov a ušlechtilých cílu.“

Podoba: Lewi vždy dokázala udivit ohnivě rudými vlasy, které přesně vystihovaly její temperament. I ty nejzatrpklejší duše dokázala dokonale okouzlit svými plnými rty věčně staženými do úsměvu a modrýma očima, v kterých má pořád rozpustilé ohníčky. Tělo jí zakrývá modrý šat se žlutým lemem a žlutými ornamenty, který skvěle kontrastuje s její ohnivě rudou hřívou. Lewi je zcela nezodpovědná a tak dokáže všechny své peníze utratit za jediný večer, aniž by přemýšlela o tom, co si počne zítra. Co bude zítra ji nezajímá, hlavně že se má teď dobře. Užívá si života plnými doušky a tak má sklony si pořádně přihnout rumu, trpasličí pálenky, piva, slivovice … vlastně čehokoliv (pokud má ovšem peníze). Na tom není nic neobvyklého, skoro všichni pijí alkohol. Lewi ale stačí jedna sklenička a už mluví velice, velice sprostě. Občas se dokonce připlete do hospodské rvačky (to se děje často i když není nalitá alkoholem) a to už není loutna jen hudební nástroj, nýbrž i dobrá zbraň. Je ale velký rozdíl mezi Lewi opilou a Lewi střízlivou. Když je Lewi střízlivá, strašně ráda hraje ostatním balady nebo písničky, co ji zrovna napadnou.

Historie: Lewina matka Laure byla potulnou bardkou. Na rozdíl od své dcery však chodila jen pravidelnou trasou po častých hostinách šlechticů. Na jedné velkolepé slavnosti na menším hrádku ji okouzlil vyšší šlechtic, kterému se velmi zalíbila. Po noci s ním strávené zjistila, že je těhotná, což nečekala. Už se s tím však nic nedalo dělat. I přes tento zjevný „nedostatek“ se Laure svého potulného života nevzdala. O nic nepřišla, hrát na loutnu mohla pořád a nic jiného na hostinách nedělala (ta jedna noc byla výjimkou). Když si šla na chvíli odpočinout do hospody v menším městečku poblíž, potkala ji dost nepříjemná věc: V hospodě se strhla obrovská rvačka a Laure se kvůli tomu musela schovat za stůl. Náhle ji však chytili bolesti a po chvíli začala rodit. Možná Lewi do budoucna výrazně ovlivnilo, že první slova co kdy slyšela, byly hospodské nadávky, ale jisté to není. Laure trochu znejistěla, nevěděla, jestli je správné vychovávat dítě na cestách. Nakonec ale hodila všechny pochybnosti za hlavu. Nic jiného jí stejně nezbývalo, vždyť celé roky jenom zpívala, normálně pracovat ji nikdo nikdy nenaučil. Lewi tedy vyrůstala v dost nestabilním prostředí – každou chvíli cestovali s matkou do jiných míst. Ona si na to velmi brzy zvykla, ale celé roky jí poněkud vadilo, že neměla mezi svými vrstevníky žádné trvalé kamarády. Když se totiž přesunuli někam jinam, její stávající kamarádi s ní jít nemohli. To byla však jediná věc, která jí na tom životním stylu vadila. Hned jakmile dospěla dala matce sbohem.

Rodina: matka Laure, otec – šlechtic Meroth Dennois (pravděpodobně), strýc Aneden
Majetek: Oblečení co nosí na sobě, opotřebovaná loutna, věčně prázdný měšec

Marosia

Islanzadí de Eamë — Mon, 09 Apr 2012 17:39:22 GMT+2

Marosia Aithe Rufis

Jméno: Marosia Aithe Rufis, zkráceně jí říkají Maro nebo Ai, ovšem první ani druhé jméno se moc nepoužívá, protože Mar se chová jako kluk takže jí často říkají Meithe (toto jméno dostala jako přezdívku od jednoho muže ze stáje). Lidé z města jí nazývají „Vaše výsosti“. Někteří si pro ní našli i své přezdívky takže jejím pravím jménem se jí říká jen vyjímečně.

Druh: Půlelf, bojovnice, několik let byla vychovávána jako kluk což je někdy vidět na její povaze a oblékání
Datum narození: Když zapadalo slunce
Věk: Neznámí
Titul: Následnice Saila Rufise. Až její otec zemře stane se vládkyní Cithrí.

Podoba: Marosia celkově může působit dosti bizardně. Má mírně opálenou pleť, na kterou si často nanáší různé výtažky z bylin a vůbec o sebe celkově dosti pečuje. Její veliké slídivé oči mají olivově zelenou duhovku, dotyčný, na kterého upře svůj zrak má divný pocit a tento um ještě podtrhuje hrozivě vypadajícími černými linkami, kterými si oči zvýrazňuje. Dlouhé černé řasy jí na kráse jejích očí dosti přidávají. Špičaté uši jsou ozdobeny několika náušnicemi. Dominantou její hezké tvářičky jsou bujné rudé rty. Odmalička si nechává narůst dlouhé vlasy, které jsou mimo jiné kaštanové barvy bez jakýchkoli odlesků, mírně zakroucené, a nyní sahají zhruba k sedací části těla. Často si je svazuje do velkého drdolu či ohonu, nebo je nechává ležérně rozpuštěné splývající na zádech. Na půlelfa je dosti vysoká. Nikde na Marosianě těle nenajdete ani náznak tuku. Je nechutně vyhublá, někdo by možná řekl, že vychrtlá, nedělá to však schválně.
Ai nosí spoustu doplňků. Na čele nosí stříbřitou „čelenku“ s jakými si ornamenty. Stejně dělaný je i náhrdelník a náramek, který má kus nad loktem.
Nejraději nosí šaty a to i přesto, že byla vychovávaná nějakou dobu jako kluk. Nejoblíbenější jsou u ní šaty barvy rudé. Stejně jako náramek, náhrdelník a „čelenka“ ta i tyto šaty mají takovíto vzor. K šatům volí většinou nějaké vhodné boty stejné barvy jako jsou šaty. Krom šatů volí bílou tuniku a kalhoty černé barvy. K tomuto oblečení volí vysoké boty barvy tmavě hnědé.
Pokud je zima vezme si černý kabát s několika kapsami.
I když je to dívka skvěle zachází s mečem, který se jí po většinou houpe u pasu. Ovšem ne vždy ho nosí. Někdy nosí i krátkou dýku. Vždy má u sebe měšec s penězi, aby si mohla něco koupit.

Historie: Äurie byla přenádhernou elfkou a také velmi zvědavou. Ráda se na všechno ptala a oběvovala nové věci. Hrála si s ostatními kamarády a učila se od matky vyzpívávat věci ze dřeva a často zpívala rostlinám. Protože jí po nějaké době přestalo bavit býti jen v lesích rozhodla se na nějakou dobu odcestovat a porozhlédnout se i po jiných místech i když všude zuřila válka.
Tak se po nějaké době dostala do Cithrí kde se hned druhý den seznámila s mužem do kterého se i hned zamilovala. Tím mužem nebyl nikdo jiný než Saila. Oba dva se scházeli každý den co se elfka vyskytovala ve městě. Učila se lidskému jazyku.
Po nějaké době počali dítě a Äurie prožívala nejlepších devět měsíců..

Na konci jednoho krásného dne, když zapadalo slunce prvně Marosia zakřičela a o několik minut později i její sestra Riëth. Jejich elfská matka ovšem za několik hodin po porodu když už obě dvě dcerky v klidu spali zemřela. Nejvíce nešťastní z toho byl Sail. Ovšem on nechtěl dcery vychovávat sám a ani je nechtěl dát do péče nějaké chůvy, a proto se několik týdnů poté oženil.
Sail chtěl vždy kluka, ovšem místo toho mu jeho nová manželka porodila další dvě dcery, a proto se rozhodl, že aspoň jednu z nich vychová jako kluka. Vybral si proto Marosiu, která byla nejvíce podobná matce. V šesti letech poprvé seděla na koni a učila se na něm jezdit. V osmi se učila číst a psát jako každá šlechtična v jejím věku.
V devíti si začala všímat rozídlu mezi ní a její sestrou. Maro byla na krátko ostříhaná a Riëth měla nádherné zrzavé vlasy dlouhé do půli zad. Nosila drahé šperky nádherné šaty. Místo toho Ai nosila tuniky, kalhoty a více než s nevlastní matkou a sestrami si rozuměla s otcem a s muži v armádě. Její sestra se styděla a mluvila jen když jí to někdo dovolil. Marosia mluvila kdy chtěla, klidně se vpletla do probíhající ho rozhovoru. Byla hodně výřečná a tvrdohlavá.
Chtěla být aspoň trochu podobná své sestře, a proto se začala také oblékat do šatů a nechala si narůst vlasy. Ovšem dále se povahově chovala jako kluk a tak se ve dvanácti začala učit bojovat mečem.
Značně začala nenávidět svou nevlastní matku, která si všímala jen když musela, protože ta ji vůbec neměla ráda. Tedy ráda.. Možná trochu ano, ale díky tomu že se s Aithe vůbec nikdy moc nebavili, protoře Ai byla často s otcem pryč chová se k ní často odměřeně a ani Marosia jí nemá ráda.
Teď skvěle zachází s mečem a dýkou. Výborně umí jezdit na koni a ze všeho se vymluví. Až zemře otec stane se vládkyní Citrhí. I když se těší, že bude vládnout tomuto městu netěší se, že její otec zemře. Vládkyní by se stala dříve kdyby se našel nějaký muž, který by si našel místo v jejím srdci i když sama Marosia tomu nevěří, že se někdy zamiluje.

Kontakt: Nezobrazen
Rodina: V rodině je to značně komplikované. Její pravá matka (a matka její sestry) zemřela chvíli po jejich porodu. Jejich otec si je tedy vzal k sobě, aby se o ně mohl postarat ovšem chtěl pro ně i matku, aby na jejich výchovu nebyl sám. Tak se tedy dostala k vládě jejich nevlastní matka, kterou Maro značně nenávadí nerozdíl od její sestry Riëth, která jí zbožňuje. A pak dvě nevlastní sestry Ürith a Sälo
Někde v lesích žije její dědeček a babička(ze strany matky). Druhý děda a babička už zemřeli.
Jako další člen její rodiny je orel Ertëma, kterého dostala k narozeninám.

Majetek: Jednou to bude město Cithrí. Zatím je to jen nějaké oblečení, obrazy, doplňky, orel Ertëma, kůň Siël